Jak se z jednobuněčného Londýna stane mnohobuněčný..

Když jsem dostala nabídku práce, obratem jsem se dotázala, zdali nováčkům imigrantům (ale můžeme tomu říkat expats, když jsem bílá) pomáhají ze začátku s ubytováním. Ne že bych čekala kladnou odpověď, ale líná huba... Samozřejmě mě se vší britskou slušností poslali ke všem čertům a náhradou mi doporučili pár webů s inzeráty. Díky! Jelikož Londýn pro mě byl v tu dobu něco jako Amoeba proteus, Měňavka velká nebo taky Chaos Chaos, což je jednobuněčný  eukaryot patřící mezi kořenonožce, který při pohybu pomocí panožek mění svůj tvar, popadla mě panika a úzkost. 

Chaos Chaos!

Naštěstí ne dost velká na to, aby mě ochromila, a tak jsem se rozhodla dostat se tomu chaosu na kloub. Jak jinak než pomocí google maps. Po pár týdnech jsem si vysortovala čtvrti, kde bych chtěla bydlet, ale nejede mi z nich nic do práce, nebo bych musela třikrát přestupovat, čtvrti, ve kterých bych chtěla bydlet, ale nemám na to peníze, čtvrti, ve kterých bych nechtěla bydlet, ale mohla bych si to dovolit a čtvrť, ve které většina lidí bydlet nechce, pokud má všech pět pohromadě, nebo není hipster, ale která je po všech směrech nejvýhodnější, a v té budu nejspíš hledat pokoj já. Ano, budu hledat, až na místě, neboť rychlost, s jakou se v Londýně točí předražené pokoje, je pro moji rozvážnou duši docela fičák. Vidíš, přijdeš, bereš, nebereš, bere někdo jiný, nazdar. Takže úkol zněl jasně, najít přístřešek na první dva týdny.  V době, kdy se mi to konečně podařilo, jsem samozřejmě byla již neochvějně přesvědčená, že budu campovat v Hyde parku. 

Rozhodovala jsem se mezi hostelem, hotelem,  českým sharehousem, couchsurfingem a Airbnb/Homestay apod. Prvně mě to táhlo do českého sharehousu. Ale neslyšela jsem na to zrovna mnoho chvály a email "dřív jak 3 dny před odjezdem vám nemůžeme říci, kde budete bydlet" mě poněkud zklamal. Né, díky. Ale nechávám si to jako zálohu, až mi dva týdny na místě budou málo a bude hrozit camping. V rámci rozpočtu jsem si říkala, že zkusím couchsurfing, i když vzhledem k londýnské bytové situaci by dotyčný/á musel/a být blázen, aby mě vzala na takovou dobu. A stěhovat se vždy po pár dnech se mi nechtělo (comfort zone!!!). Světe div se, dostala jsem číslo na člověka, který by mě u sebe nechal. No jo, jenže se jmenoval Pradeed, na couchsurfingu není zaregistrovaný, jenom mi na něj dal kontakt jeden z lidí, které jsem oslovila. No, zvážila jsem to. Sorry, Pradeed, ať jsi kdo jsi a odkud jsi, na tohle nemám koule, neber si to osobně. Dále jsem zkusila Homestay. Je to obměna Airbnb, ale ceny mi přišly tak nějak milejší. Ke všemu se dopředu platí jenom deposit a zbytek sumy na místě, což mi přišlo docela fajn a prostě je to HOME! Marketing zafungoval dokonale. Obeslala jsem zas řádku lidí, až mi napsala Claudie. Mile vypadající černoška z Lewisham, dobrá dostupnost do potencionální čtvrti, pokoj vypadal v pohodě. ALE! Já si nebyla jistá. A tady nastal kámen úrazu. Mně dobře známý "když já nevím" faktor, který je součástí každého mého rozhodování. Tedy byl! Je s ním už amen, doufám.

 Abych vám "když já nevím" faktor řádně osvětlila, uvedu příklad za všechny. Asi tak týden po státnících mi odešel notebook, který se mnou byl celou vejšku. Vydržel do úplného konce, pašák! Začala jsem hledat náhradu. Přečetla jsem recenze všech přijatelných nb na trhu v danou dobu! Všech! Všech v dané cenové kategorii a samozřejmě mezi značkami, jejichž produkty jsem z různých důvodů ochotná zakoupit. Po třech měsících jsem si koupila PC se super monitorem (o který teď přijdu, fňuk, tímto se dopředu omlouvám za mizerné barvy na fotkách), poněvadž každý z produktů měl aspoň jednu zásadní vadu na kráse a já prostě nevěděla, co vybrat, tak jsem si radši nekoupila žádný a bylo hotovo. Ale zpět ke Claudii. Pod vlivem onoho stejného "když já nevím" faktoru jsem se rozhoupala až po pár dnech a šla si zabookovat pokoj. Ale ejhle! Pokoj byl fuč! Claudie byla fuč a její "I love cooking" taky. Balila jsem stan a na street view hledala zapadlé místečko v HP. OK! Don't panic! Vyzkoušíme Airbnb. Poslala jsem toho hodně. Odpovědi přišly obratem asi tři. Mohla jsem si vybrat mezi španělským párem gayů nebo Garrym z Greenwiche a někým dalším, koho už si nepamatuji. Dostupnost a cena zvítězila a já tentýž den zabookovala Garryho a nečekala  na nic. Pro klid duše jsem všechny další odpovědi mazala bez přečtení. Co kdyby tam bylo něco lepšího?!?

Byť jsem ohledně Garryho byla v podstatě úplně v klidu, jedna z mých kamarádek je poněkud profesně deformovaná (každodenní styk s trestanci vás musí poznamenat) a nasadila mi do hlavy brouka velikosti pánského přirození.  Ale pevně věřím, že Garry bude gentleman každým coulem! A těch 11 nocí za přijatelnou cenu tak přežijeme ve zdraví, méně už v radosti. Děkuju, kamarádko!

Takže chmura č.1 Garry je chmura malá, malinkatá. Věřím, že bude vše v pohodě. Chmura č.2, najít bydlení během jedenácti nocí u Garryho. To je chmura největší! O té zase jindy. A protože jsem minule slíbila vlasy, tak tady jsou nové vlasy by @dominikaresler! Yes! Jak mi napsala jedna kamarádka "Very London!", tak doufám, že jo!

Mějte se fajn a zas někdy!

Lucia