Jak nacpat život do 23 kilogramů

No dobře, je to o něco více, protože mám ještě tašku na laptop a zavazadlo do kabiny, které může mít rovněž 23kg, ale s jeho rozměry by v tom musely být zlaté cihly, abyste toho využili. Ty já bohužel nemám. Takže do příručního zavazadla můžu dát tak maximálně elektroniku, bez které mám pocit, že se neobejdu - foťák, fén, žehlička na vlasy, kuchyňská váha a ponorný mixér. Ano, čtete dobře, vezu váhu a mixér a nestydím se za to! Myš jde do tašky k počítači, samozřejmě, tyto dnešní 'neodmyslitelnosti' mají i u aerolinek bezplatné právo na vlastní neoddiskutovatelný prostor (což je mnohdy větší prostor, než jaký nabízejí londýnští domovníci). Když tedy nepočítám laptop tašku a příručák s proprietami, které nebudou fungovat v britských zásuvkách, zbývá mi jeden 23kg kufr. Ano, mohla jsem si dokoupit další.. a další.. a další.. až 10! Ale hádám budu mít co dělat s jedním vzhledem k tomu, že od příjezdu do check-inu u Garryho mám krásných 6 hodin! A taky naštěstí máme poštu, která doufám bude dělat to, co má - tedy posílat zásilky z bodu A až do bodu B.  Takže zadní vrátka jsou na světě. Což mi v dnešní upršené ráno stejně nebrání v depresi ohledně počtu bot, které si chci vzít, ohledně počtu svetrů, triček a halenek, sportovního vybavení, šál a čepic a prostě úplně všeho pod sluncem, protože až tady přijdete na to, že 23 kg je sakra málo pro celý váš život! A že i když si tedy vezmete jenom dvoje leginy na cvičení - krátké a dlouhé, jenom dvoje funkční trička, dvoje obyč trička, sportovní podprsenky dvě, softshell bunda jedna, softshell kalhoty jedny, jedna mikina.. ještě dýchám, ok, to půjde.. tak ale taky potřebujete boty outdoor, boty běžecký a boty do fitka... a to už se tam prostě nevejde.. AU! Beru běžecký, i když to bude možná chyba, protože jsou nejvíc promokavé. Ale ve fitkových se běhá blbě a hádám, že letos už na žádný větší outdoor výlet nepojedu. (Ale až pojedu! To bude fajné!) Tolik ukázka z jednoho okruhu věcí - sport. Teď si zkuste představit práci. Anooo, je to výživný (podzimní boty, zimní boty, kozačky)!! Na druhou stranu musím říct, že k pracovním věcem nechovám tak vřelý vztah jako ke svým sportovním věcem a s přehledem se většiny vzdám. Neboť jedu kam? Na Oxford street! Takže až bude mít kufr 25kg, z kola ven půjdou nejspíš nějaký formální věci a aspoň bude výmluva pro ten nezřízený shopping! Ale ani to samozřejmě není překážka v tom, abych jela v tom nejtěžším svetru, zimním kabátu, s šálou a v čepici a v těch těžkých kozačkách, které až přijedu, tak přezuji, protože tam přece nebudu běhat 6 hodin v podpatkách! (A zatímco to tu píši, tak si zcela zřetelně uvědomuji trapnost svého počínání a chvála bohu, že nejím řízky, protože jinak bych je příští úterý ve tři odpoledne tlačila uprostřed Trafalgar Square.) A další kapitola jsou foťácký věci. Stativ beru, doufám, i když je teda hrozně težký. Co blesk? Deštník? Odrazka? No nevim. Asi někdy příště.. fňuk.. Ale upřimně, kdy já jsem naposledy něco z toho použila?

Jinak za týden touto dobou se doufám probudím po první noci u Garryho.  'Teď za týden' bude o hodinu méně než 'teď tady' a já budu doufám již mnohem klidnější a připravená zahájit lov na pěkný pokoj v pěkném sharu ve Whitechapelu. A co bude potom, to upřímně nemám nejmenší tušení. Je to poměrně zvláštní pocit. Netroufám si ani odhadovat, co budu dělat, jak se budu cítit, kde budu, s kým, pokud s někým. Prostě od 'teď příští týden' je můj život black box. Což je na jednu stranu docela dost strašidelný. Ale člověk je tvor zvídavý a tak je to zároveň docela dost vzrušující. A tyhle pocity se ve mě míchají a každou chvíli převládne nějaký jiný. Teď jsem chtěla vložit jeden speciální ilustrativní obrázek, ale stalo se, že jsem v uplynulém období nasbírala obrázků tolik, že ten jeden konkrétní je jak jehla v seně. Místo toho jsem ale našla spoustu jiných, které znázorňují to samé, a tak je sem dám všechny, neboť umění není nikdy dost.
 

Karol Bak

Andrea Costantini

Pat Perry

Januz Miralles

A na závěr ještě jeden obrázek, který je tomu tak nějak nejblíž. Protože cítím, že až se tam někde vylodím, docela sama bez střechy nad hlavou, odhalím se zase jednou sama před sebou až na kost. A řeknu vám, strašně se na to těším!

John Crawford

Tak zatím ahoj!
Lucia