Jak na mě přišla "tvůrčí krize" po pěti příspěvcích.. ale jak se nenechám zastrašit..

Hned na začátku mi bylo trochu jasné, že míra potřeby sebevyjádření bude v záporné korelaci s mírou seberealizace ve světlech velkoměsta. No a taky že jo. Ale já se přece bez boje nevzdávám, překonávám odpor, zapínám Plíhala a píšu! A pár tipů na londýnské výlety nikdy neuškodí.

"Kopule" Peter Harrison Planetária

Takže, co se odehrávalo během mé londýnské dovolené? Zahájila jsem ji poněkud líně, neboť jsem byla trochu unavená z nočních ciderů a následného nechtěného pochodu po Blackheathu a Lewishamu.  Využila jsem toho a šla se porozhlédnout po Greenwichi, dokud jsem to měla půl hoďku pěšky a nechtělo se mi plahočit do centra. To, že se každý jezdí na Greenwich mrknout na nultý poledník, to asi není nic nového.  Já ho viděla jenom přes plot, jelikož jsem před výplatou odmítala zaplatit vstupné za falešnou čáru se skvělým marketingem. Kam se ale rozhodně chci vrátit, to je místní planetárium, protože tenhle marketing mě přesvědčil a určitě to bude skvělá podívaná.

Uaaaaa! Sem musim!

 A pak taky Greenwich park, ten je moc pěkný. Obzvlášť na podzim.

Thor, Les Miserables, Piráti a mnoho mnoho dalších..

Jestli zde ovšem budete a budete mít na tuhle část jižního Londýna málo času a navíc jste tak trochu konzervy jako já s vášní pro všechno velkolepé, nebo jste prostě jenom filmový fanda (a možná taky tak trochu ignorant), pak se nezdržujte na Greenwich Observatory a seběhněte dolů z kopce, kde přes silnici stojí Old Royal Naval College a Greenwich University a Trinity Conservatoire a nejspíš ještě nějaká další z těch bambiliónů vzdělávacích institucí, které jsou v Londýně. Každopádně tenhle komplex navrhnutý Christopherem Wrenem, Nicholasem Hawksmoorem a Johnem Vanbrughem na konci 17. století, původně jako Královská nemocnice pro námořníky, je naprosto úchvatný a Painted Hall od Sira Jamese Thornhilla je přenádherná. Ne nadarmo je přezdívaná Sixtinskou kaplí Spojeného království. 

Rozhodně se pak vydejte k řece podél Trinity konservatoře, protože tam nejspíš bude někdo zrovna cvičit - já chytla jeden krásný tenor a jedno smyčcové uskupení, řeknu vám, to místu dodá atmosféru! K řece si zajděte, protože jestli tu budete za odlivu, stojí za to se projít po břehu. Smrdí solí a lehce rybinou, válí se tu spousta mušlí, ale taky kostí kdejakých zvířat! Myslím, že jsem tam viděla žebro kosatky! (Ale s největší pravděpodobností bylo koňské) Dost možná byste tu ukořistili i nějaký archeologický nález. Řeknu vám, tady by se studovalo. Trochu jsem to těm kolemjdoucím študákům záviděla.. promiň, almo mater.. 

 

Definitivně kosatka!!!!

V sobotu jsem zatoužila po trošce té socializace a otevřela jsem Meet up. Jestli nevíte, co to je, slyšte, že je to naprosto výtečná aplikace, díky které můžete v Londýně (i v Praze, ale převažují zde cizinci - tedy je to na vaší preferenci;)) najít parťáky na prakticky cokoliv! Přihlásila jsem se snad do třiceti různých skupin od cestování do přírody, vaření, tančení, expats, kreativní kroužky a taky Cultureseekers, s kterými jsem v sobotu vyrazila do Museum of London. Chtěla jsem sice původně do galerie, ale tak když už jsem v Londýně, měla bych se něco dozvědět i o něm. Sraz byl nedaleko muzea a hned z kraje už se náhodně začala vytvářet tahle naše skupinka lidí, která zahrnovala jednoho Londýňana, Turkyni, Řekyni, Itala, Španělku, Francouzku, Němce, kluka z Hong Kongu, kluka napůl z JAR a napůl z Porta, kde si mimochodem pronajímá pořád byt, který je většinu roku prázdný (hip hip hurá). V hospodě jsme zkoukli rugby zápas JAR - Nový Zéland. Až na dva lidi všichni fandili Zélandu - borec z JAR a já, protože já fandila úplně všem!  A pak se pokračovalo dál a všichni byli strašně přátelští a já Londýn milovala a milovala jsem všechny ty lidi, které dává náhodně dohromady, a to až přesně do okamžiku, kdy jsem nastoupila do špatného vlaku a o půl jedné v noci zase stála na nádraží někde v pr*elákově. Naštěstí jsem tentokrát neměla vybitý mobil a ještě mi jelo něco zpět, což mi ovšem nebránilo v nenávidění celého širého světa. No, příště s nimi jdu do St. Paul's Cathedral (zase ten Wren a Hawksmoor) a mezitím si dám asi nějaký Urban walk po některé ze západních čtvrtí a možná lekci salzy. Město nekonečných možností!

V sobotu jsem ovšem byla rovněž na Borough Marketu kousek od London Bridge. OMG! Slíbila jsem sama sobě, že na tohle místo se musím vracet pravidelně. Protože byť je to předražený a narvaný, tak to má skvělou atmosféru, barvy, vůně, nálady a všechno tam musím ochutnat!!! Všechno ne, fish and chips si nechte, ale to pastrami, to musím příště mít! Tentokrát jsem zvolila etiopskou kuchyni a bylo to jak jinak než báječné. Pak jsem to ještě zajedla meringuem, u nás tomu říkáme pusinka, z francouzské pekárny a byla jsem v sedmém nebi (nebo spíš v hyperglykemickém šoku). 

V Borough najdete jídlo snad úplně odevšad!

Meringue

Už jsem se tam stihla i jednou vrátit. A tentokrát jsem ochutnala údajně nejlepší koblih na světě, nebo aspoň v Londýně, z Bread Ahead Bakery. No, jedno se mu musí nechat, je tam víc náplně než těsta. Měla jsem oříškový, příště zkusím classic vanilla, abych se skutečně ujistila. Ale nyní můžu prohlásit, že i když je na světě nejkrásnější, nejlepší teda není. Kdepak! Není zlato, co se třpití..

S politováním musím oznámit, že nemám vlastní fotku.. ale tak řekněte, copak se to dá jíst a navíc ještě fotit?!?!? Příště napravím!! Ale musela jsem vám to prostě ukázat!

No, nesmím se přepínat, takže pár dalších typů, kam se rozhodně v Londýně vydat, přijde v další části. I proto, že mě to třeba donutí napsat ještě něco. A taky proto, že to funguje jako skvělý deník. A třeba si budu chtít jednou vzpomenout, jaké to bylo na úplném začátku. A snad nebudu příště zdeptaná. Neboť již chodím do práce a humor mě zvolna opouští s každým slovem, kterému vůbec nerozumím, nebo bych mu byla bývala rozuměla, kdyby ho řekl někdo jiný než Brit;). Ale ne, dokud budu blonďatá a nebudu zvládat ani obsluhu výtahu, bude se vždy čemu zasmát. Ostatně ne jen tak někdo zvládne v první pracovní den vyjet do čtvrtého patra se dvěma přestupy. Ty technologie tady, člověk se má furt co učit.

Tak zatím!

Lucia 

PS: Nevíte někdo, co je to za žebro? Tyranosaurus? A kdyby to náhodou nebylo žebro, tak mi to neříkejte.. Chtěla bych ten život prožít s žebrem..