Jak si užít a přežít vánoční Londýn.. adventní honba za stromy a duchem Vánoc I.

Jo! Mám děsně trapný vánoční wallpaper!

Konečně se hlásím hezky v pět odpoledne z kavárničky. Yaaaay. Je to skvělé. Má to jenom pár much, které se mi nepodařilo vychytat a to prostě jenom proto, že jsem příliš unavená na hledání hezčí kavárny. A tak jsem vzala zavděk nejbližším Café Nero s volným stolem hned vedle Somerset house, kde je nádherné kluziště na bruslení. Jako všude je tu narváno a tak trochu rámus. Nehraje tu žádná hudba, slyšíte směs jazyků a akcentů za doprovodu zvuku mletí kávy a páry ohřívající mléko do cappuccin a vánočních latté speciálů. Také je tu dost dětí. Ale chtěla-li bych něco jiného, musela bych nejspíš trochu víc na západ nebo naopak na východ. Východ mě čeká večer a na západ je to daleko. A já jsem utahaná. Z čeho? Vydala jsem se dnes na lov vánočních stromů!

Den začal poměrně z ostra. Hned po produzení rychlo-úklid v bytě a pak brzké pečení lineckého. Ano, rozhodla jsem se péct cukroví. Já totiž ráda vařím, peču a navíc zbožňuju Vánoce. A taky mám radost, když mají ostatní radost. Takže bylo jasné, že musí přijít prosincové Czech Christmas sweets fridays! Protože pátky jsou v UK kanceláři po mnoha směrech opravdu vyjímečné dny. Krom toho, že se více jí, protože se nosí v pátek hodně jídla, se taky v pátek nosí rifle a botasky a po práci se jde dolů do pubu a nálada je prostě už hodně víkendová. Pokud na to je pracovní prostor. No, první pátek byl včera a já začala zlehka. Perníčky! Ty tu dobře znají. Vypadalo to, že se to lidem libí. Zatím mi totiž tak trochu příjde, že celý ten koncept “vařím celé to jídlo od začátku až do konce úplně sama v té místnosti, které se říká kuchyň” je jaksi něčím překvapivým. Každopádně příští pátek to bude linecké a pátek poslední to budou jak jinak než vanilkové rohlíčky. Chtěla bych rumové koule, ale překvapivě tu Božkov běžně nekoupíte. Kdybyste měli tip na nějaký podobný alkohol, který seženu všude, sem s ním. Případně tip na úplně nejvíc typické české cukroví.  No, takže jsem do deseti potřebovala mít upečeno, protože jsem pak měla nahlášených 5 lidí na prohlídku. Tak klasicky dva napsali, že to nestíhají, a jeden se neozval vůbec. A teď doufám, že jedna z těch slečen to vezme. Protože už mě ty prohlídky vááááážně nebaví. A po jedenácté jsem vyrazila na vánoční Londýn!

 

První kroky vedly směrem na Tower Bridge, poněvadž jsem si chtěla dát oběd v Borough Market a TB Christmas Market je cestou. 

Je to celkem fajn. Nečekejte od toho kdo ví co, je to prostě vánoční market. Ale narozdíl od Prahy tu narazíte sem tam i na stánek, kde byste si něco i opravdu koupili! A narozdíl od Prahy tady nenarazíte jenom na klobásy a trdelníky, ale výběr pochutin je světový. 

Takže se tu mísí vůně slané, sladké, exotické, lidé zakoušejí Pavlovův reflex a do toho se z hlavního jidelního stanu ozývá  Jingle Bell rock. A ten stromek, to je hotové umění, no ne?

Odolala jsem vůním a pokračovala dál. Další jsem navštívila trh v Hay's Galleria. 

Hay's Galleria

Jelikož se jedná o nákupák, tak i na trhu se objevovaly stánky, kde byste si ve skutečnosti něco zcela určitě chtěli koupit. Šperky, kabelky, sladkosti, většinou ruční výroba, jak jinak. Vánoční stromek je krásně tradiční a stejně jako na Tower Bridge jednoduše sedí k místu. 

A místo je to překrásný, rozhodně stojí za návštěvu. A navíc tam uvidíte tuhle hustou sochu.

 The Navigators,  1987 David Kemp

A pak už jsem cupitala na London Bridge, protože jsem měla zamířeno na ten neskutečně luxusně vypadající Beef sandwich! Vegetariáni, vegani, frutariani a whateverDietuJsteSiNaordinovali prominou, protože tahle fotka je maso!
 

A pak jsem si teda znovu vyzkoušela tu koblihu. Ale jenom proto, že jsem vám slíbila tu fotku, vlastní, samozřejmě. Ne protože jsem nenažraná. A ne, prostě ne. Tohle prostě není nejlepší kobliha a to ani přesto, že obsahuje opravdickou vanilku. Papa kobliho.

Pak už na mě čekaly trhy před Tate modern. Tady je navíc carousel! Evidentně  oblíbená zábava místních. Asi to budu muset zkusit. Tady už člověk narazil i na náš štrůdl, teda spíš na ten německý, a opět nechybělo nepřeberné množství stánků, kde by si člověk fakticky něco koupil. Já koupila, ale nemůžu říct co, to ví jenom Ježíšek! Strom velký a tradiční a vánoční nálada v rytmu svařeného vína a cideru všude kolem.

Tate Modern market

A pak už jsem byla tak strašně unavená, že jsem rychle běžela k Waterloo, abych se dostala na severní břeh a jukla na zmiňované kluziště v Somerset House, protože to je prostě velkolepé. Ostatně stejně jako Somerset house sám o sobě.

Somerset house skate

 

Somerset house stromek

Ovšem než jsem se dostala ve vyprávění až sem, je už zase jedenáct večer a druhá adventní neděle se chýlí ke konci. A tak už jenom zpětně a nikoliv bezprostředně vám můžu vyprávět, jak jsem po zastávce v Somerset s radostí uvítala Nero café. Nohy bolely a hlavně to neustálé vyhýbání se všem těm lidem všude kolem. Tak strašně moc lidí se vynořilo v ulicích. Asi že je ten advent.  Však uvidíte v zápětí.

 

Po kafíčku jsem vyrazila na Trafalgar strom po krásně vyzdobené Strand a kolem hotelu Savoy, kde asi nikdy noc nestrávím, pokud nevyměním jeden měsíční nájem za jednu noc tam. 

Strand

 

londýnský Savoy a červený cab

No, strom trochu zklamání. Ale je obrovský a jelikož tu teď pár dní fučel vichr z hor, jak by řekl Jára, ohýbal se pod tím náporem celkem nebezpečně. 

Trafalgar Square

Santa na Trafalgaru vypadal tak trochu postiženě, nezdá se vám?

A pak ještě Leicester Square, kde stojí takové malé, nebo velké?, vánoční městečko s vlastním ruským kolem. 

 

To je idylka, no ne?

A když se otočíte, můžete si vystřelit plyšáka od Disneyho!

A krom atrakcí, marshmallows, kaštanů a buráků v cukru si taky můžete vystřelit a vyhrát obřího Miniona, nebo Ipod a já nevím jaký všechny Ivěci, hlavně když si koupíte svou šanci za pár liber. To už jsem začala být trochu podrážděná, protože tady už se moje hezké vánoce mění v hazard.

 A navíc ten dav neřídne, naopak, a mě se z toho začíná točit hlava.

Davy, davy lidí

Pak už jsem nejspíš regulérně zešílela a šla se podívat na Piccadilly, kde muselo být v té chvíli asi 98 512 lidí. Naštěstí narozdíl od South banku většina z nich neměla turistickou chůzi, ale prodírali se za svým potencionálním Ipodem poměrně rychle. 

Kolik je na fotce lidí? Kolik koňů? A existuje někde na světě skóre 0:4? Neuvěřím, dokud neuvidím.

Tihle Santové postižení nejsou, jenom neumí vůbec zpívat. Jakože vůbec. Ale je to banda dobrovolníků pro charitu, budiž jim zatleskáno!

 Posledních pár cvaků cestou a šupky dupky domů.

Náhodně nalezená prázdná!  krásná postranní ulička

Coventry St

Cannon Street cestou dom, v City to v tuhle dobu už moc nejede

A pak na první velkolepou Shoreditch party - místní hipsterská east oblast plná barů a klubů s neskutečným množstvím krásných mladých lidí, zelených, modrých, fialových, na cokoliv si vzpomenete. Prostě to tu opravdicky žije! Bylo to opravdu londýnské, takže jsem dnes celý den polehávala s obřím bolehlavem a můj příspěvek už ani nestihnu publikovat ještě v neděli (díky, Koníku). 

No, nicméně máme za sebou první adventní příspěvek a snad vás vánočně potěšil. Ve skutečnosti mám rozepsaný ještě jeden, méně vánoční, a ne a ne se k němu dostat. A tak doufám, že než zabalím vánoční kufr, dáme si ještě pokračování vánočního Londýna, abych podpořila adventní náladičku, a ten můj jeden rozepsaný.

Tak zatím a krásný advent!

Lucia

PS: Když ty fotky rozkliknete, budou ještě hezčí. Kdyby náhodou někdo.. no víte jak.. člověk nikdy neví..