Jak si užít a přežít vánoční Londýn.. adventní honba za stromy a duchem Vánoc II.

Upřímně musím říci, že se mi do tohoto příspěvku moc nechce. Ale jelikož jsem absolvovala celkem vyčerpávající lov na vánoční londýnské stromy a jinou výzdobu, byla by škoda si to nechat jenom pro sebe. Nebo jenom pro obyvatele a návštěvníky Londýna.  Nebo náhodné kolemletící letadlem či vesmírem a všechna zvířata v okolí 200km s rozházenými biorytmy. Je tam toho opravdu hodně. Což jsem si asi pořádně uvědomila až zpátky v Praze (anooo, jsem doma!), kde mi najednou přišlo, že z vánoční výzdoby zde není vůbec nic. Což ale z loňských let přece vím, že není pravda. Nicméně jsem se dokopala k posledním fotkám a teď vám je tu nejspíš nasekám jednu za druhou bez zbytečných řečí, neboť když mě omluvíte, já už totiž Vánoce mám, na Štědrý den nečekám. A ta všechna světýlka jsou sice děsně krásná, ale ve výsledku nám snad stačí trocha známých a milovaných tváří, no ne? Veselé Vánoce!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

:)

Lucia

This troubles me no.1

Dnes začal advent. První neděle. Chtěla jsem si ji udělat hezky klidnou. Nikam nechodit, s nikým nemluvit, upéct perníčky pro kolegy do práce a napsat nějaký milý vánoční příspěvek. No, nakoupila jsem, uvařila, vyprala, perníčky jsem upekla, trvalo mi to asi 4 hodiny (a to nepočítám všechen ten čas, kdy jsem se marně snažila získat všechna koření, abych si mohla umlet to naše pravé a jediné perníkové), a když jsem se konečně dostala k vlastní večeři, bylo devět večer a neděle v tahu a místo toho všeho klidu se po většinu neděle ozývalo mé neurotické já. A tak jsem si vzpomněla, jak mi před pár dny napsal bývalý kolega, chvíli jsme si povídali a pak mi řekl zajímavou věc, že si mě kolegové jistě brzo zamilují, neboť.. a teď to přijde.. si vtipně stěžuji. No, když pominu fakt, že jsem nejspíš fakt neurotik a mám furt s něčím problém (ostatně kdybych neměla, tak nejsem, kde jsem, ale seděla bych se sluchátky na uších u stále stejného stopadesátého reportu na stále stejně příšernou reklamu na nejmenovanou čokoládu nebo ještě horší nejmenované gumové potěšení), i tak mi tahle charakteristika moji osoby úplně nelichotí a co hůř, ona je pravdivá! No, děkuji bývalý kolego. Ale řeknu vám to samé, co jsem řekla jemu, a to, že i kdybych to chtěla hrát na tuhle strunu, tak že totiž moje angličtina ještě bohužel není na takové úrovni, abych v ní mohla být skutečně vtipná. Neboť jak jste si jistě všimli, můj humor je velmi.. jak jen to říct..  cynický a umí být i značně vulgární. A já si zase všimla, že v angličtině se bohužel omezuji jenom na pár slov, protože u těch ostatních se bojím, že jsou za hranicí dobrého vkusu (v češtině prostě umím sprosťárny používat s větší grácií), a používání pár stále se opakujících slov prostě není ten kýžený efekt, kterého bych chtěla dosáhnout. Protože chcete-li vystupňovat svůj hněv za použití postupně rozvíjejícího se přívlastku složeného z několika brilantně poskládaných a ladně znějících slov s naprosto přesně odměřenou kadencí a s důrazy na ty správné slabiky jako pr, ko, sr, ku,.. atd., pak musíte jednoznačně uznat, že f sh f sh f f sh jaksi není to samé a to ani kdyby to ze mě nelezlo jak z chlupaté deky.

 

No.. co teď s tím? Příjmu-li předpoklad, že jsem skutečně prudič, mám dvě řešení.  Můžu s tím bojovat a být sluníčko, kytička. Nebo se smířím s tím, že to jsem prostě já, a svoje postřehy si vyventilovat tady, hezky v mém rodném jazyce, a mezitím si promyslím, jestli chci být sluníčko a kytička. Nebo třeba jenom keř. Keř by mi stačil. A tak je tu nová rubrika. Která nevím, jak bude pravidelná, jestli vůbec přetrvá více než tento jeden příspěvek, nebo jestli se naopak celý blog nezvrhne v jeden velký hate! Protože když se naštvu, mám potřebu moralizovat celý svět. Pokrytectví, nepokrytectví. Nebo se mu aspoň vysmívat. Pokrytectví, nepokrytectví. Nová rubrika se bude jmenovat "This troubles me", což,  jak jistě správně tušíte, není název jen tak ledajaký. Ve skutečnosti se tahle větička vyskytuje hodně často v jednom seriálu, který jsem tu sledovala asi každý den první dva týdny. A teď tu máme první soutěž! JO! Kdo do komentářů napíše správné jméno postavy, která tuhle větu říká velmi, velmi často, tomu pošlu pohled! No neber to! A tak už pojďme na to..

.. o dva týdny později...

Ve skutečnosti už mě stihlo vytočit poměrně dost věcí. Ale chci začít s jednou, která mě udivila asi ze všeho nejvíc. A zase budu bohužel trochu škaredá na tu moji zemičku. ALE TO SE PROSTĚ NEDÁ! Cituji: 

"Vánoční strom v Praze se letos slavnostně nerozsvítí. Kvůli bezpečnosti"

Den po útoku v Paříži byla v Londýně Lord Mayor's Show. 800. výročí! LM's Show je přehlídka, v podstatě takový průvod vozů, lidí, koní a ledasčeho dalšího městem, je spojený tak trochu s karnevalem a pořádaný každoročně den po nastoupení Lord Mayor do úřadu. Lord Mayor je nejspíš něco jako náš primátor, ale upřímně přesné kompetence jsem nezjišťovala. Každopádně tento úřad má v současnosti asi 23 měst v UK a ve Skotsku se mu říká Lord Provost. A tento průvod je jakási ceremonie, při níž se nový Lord Mayor představí a poté, co dojde s průvodem do Royal Courts of Justice, přísahá věrnost Koruně.  Do roku 1882 toto procesí vedlo až do Westminsteru. Velkolepost a dlohotrvající tradice odráží důležitost tohoto úřadu. A první takový průvod šel Londýnem v roce 1215! V letošním ročníku bylo jenom vystupujících 7 tisíc! Připomínám, že po internetech lítaly po Paříži v den letošní Show kdejaké výhrůžky. Na ulice i přesto vyrazily tisíce lidí a lemovaly procesí v celém centrálním Londýně. Stáli tam a drželi dvě minuty ticha za Paříž a neštěstí předcházející noci.

 A Praha se bojí na Staromáku rozsvítit vánoční strom?!?!? Protože není nic lepšího, než takovým nesmyslem živit xenofobii v čecháčkovských hlavách. Well done, vážení, well done! Pojďme místo toho rozsvěcet a zhasínat co hodinu, to nás zachrání před celým širým světem tam venku a způsobí epileptické záchvaty ignorantství tam uvnitř. Protože Praha potřebuje zachránit, indeed! Protože Praha je tak dobrý rukojmí, jak již víme, tak důležité území pro spojence, mekka pro teroristy, taková páka na západní svět, který kapituluje před vidinou sesutého Karlova mostu, že jo. A nezapomeňme taky na naše bratia na Slovensku, neboť v hlavách zlých ignorantských cizinců jsme ještě furt Československo a tak si i Bratislava zaslouží stejné ochrany!  Hlavně nerozsvěcejte stromy! Ty sv*ně jdou za světlem!  ....  A Landa ruší své turné.. O M G !!! 

A pár dní zpět jsem narazila na sloupek v Hospodářkách, kde se Iva Roze rozčiluje nad tím, že každá česká internetová diskuze skončí u Hitlera a uprchlíků. A ono to tam fakt bylo. Citace citace:

SamanthaFox: HoneyBunny má pravdu. Je to hrozný, co se v tý Evropě děje. Ten terorismus a všechno. Ani se člověk nemůže pořádně dostat do vánoční nálady. Aby se bál, že ho u vánočního stromku na náměstí zavraždí. Proč si proboha netáhnou zabíjet lidi jinam?

Děláte si ze mě pr*el? Tak já ti něco řeknu, liško Ryško.  Pár dní zpět jsem kontrolovala nějaká globální data a přišla jsem na to, že totálně chybí data z Polska. Špatný sample, všechno v ři*i. Tak se to chvíli řešilo a pak přišel kolega a úplně v klidu mi povídá: "You know, nobody really cares about Poland.. or Czechs;)" 

A víte co je na tom úplně nejhorší? Že si tihle věční stěžovatelé nejsou schopní uvědomit ani teď, že životní úroveň se neodvíjí od počtu televizních přijímačů na metr čtvereční, ale že například taková věc, jako je bezpečnost, je podstatně důležitější ukazatel. A že ten jejich blahobyt, který teď v Evropě žijí, je bezprecedentní. A radši do toho nebudu tahat EU a její zásluhy, protože pomazánkový máslo tyvole!!! Ale Čecháček si vždycky najde důvod, proč kritizovat kohokoliv za cokoliv, že jo. A já bych fakt nerada podceňovala naší bezpečnostní situaci, s cigaretkou na hradě si možná o nějaký popelníček koledujeme. Ale seriously?????????

Tak a toto byl můj první a poslední příspěvek zabývající se těmito a podobnými tématy. Neboť nejsem žádný politolog ani bezpečák. Ale zato se s vámi vsadím, že tohle bude můj jediný příspěvek, pod kterým bude nějaká obšírná a úplně dementní diskuze!

A teď mě omluvte. I'm going to take a moment.

Jak si užít a přežít vánoční Londýn.. adventní honba za stromy a duchem Vánoc I.

Jo! Mám děsně trapný vánoční wallpaper!

Konečně se hlásím hezky v pět odpoledne z kavárničky. Yaaaay. Je to skvělé. Má to jenom pár much, které se mi nepodařilo vychytat a to prostě jenom proto, že jsem příliš unavená na hledání hezčí kavárny. A tak jsem vzala zavděk nejbližším Café Nero s volným stolem hned vedle Somerset house, kde je nádherné kluziště na bruslení. Jako všude je tu narváno a tak trochu rámus. Nehraje tu žádná hudba, slyšíte směs jazyků a akcentů za doprovodu zvuku mletí kávy a páry ohřívající mléko do cappuccin a vánočních latté speciálů. Také je tu dost dětí. Ale chtěla-li bych něco jiného, musela bych nejspíš trochu víc na západ nebo naopak na východ. Východ mě čeká večer a na západ je to daleko. A já jsem utahaná. Z čeho? Vydala jsem se dnes na lov vánočních stromů!

Den začal poměrně z ostra. Hned po produzení rychlo-úklid v bytě a pak brzké pečení lineckého. Ano, rozhodla jsem se péct cukroví. Já totiž ráda vařím, peču a navíc zbožňuju Vánoce. A taky mám radost, když mají ostatní radost. Takže bylo jasné, že musí přijít prosincové Czech Christmas sweets fridays! Protože pátky jsou v UK kanceláři po mnoha směrech opravdu vyjímečné dny. Krom toho, že se více jí, protože se nosí v pátek hodně jídla, se taky v pátek nosí rifle a botasky a po práci se jde dolů do pubu a nálada je prostě už hodně víkendová. Pokud na to je pracovní prostor. No, první pátek byl včera a já začala zlehka. Perníčky! Ty tu dobře znají. Vypadalo to, že se to lidem libí. Zatím mi totiž tak trochu příjde, že celý ten koncept “vařím celé to jídlo od začátku až do konce úplně sama v té místnosti, které se říká kuchyň” je jaksi něčím překvapivým. Každopádně příští pátek to bude linecké a pátek poslední to budou jak jinak než vanilkové rohlíčky. Chtěla bych rumové koule, ale překvapivě tu Božkov běžně nekoupíte. Kdybyste měli tip na nějaký podobný alkohol, který seženu všude, sem s ním. Případně tip na úplně nejvíc typické české cukroví.  No, takže jsem do deseti potřebovala mít upečeno, protože jsem pak měla nahlášených 5 lidí na prohlídku. Tak klasicky dva napsali, že to nestíhají, a jeden se neozval vůbec. A teď doufám, že jedna z těch slečen to vezme. Protože už mě ty prohlídky vááááážně nebaví. A po jedenácté jsem vyrazila na vánoční Londýn!

 

První kroky vedly směrem na Tower Bridge, poněvadž jsem si chtěla dát oběd v Borough Market a TB Christmas Market je cestou. 

Je to celkem fajn. Nečekejte od toho kdo ví co, je to prostě vánoční market. Ale narozdíl od Prahy tu narazíte sem tam i na stánek, kde byste si něco i opravdu koupili! A narozdíl od Prahy tady nenarazíte jenom na klobásy a trdelníky, ale výběr pochutin je světový. 

Takže se tu mísí vůně slané, sladké, exotické, lidé zakoušejí Pavlovův reflex a do toho se z hlavního jidelního stanu ozývá  Jingle Bell rock. A ten stromek, to je hotové umění, no ne?

Odolala jsem vůním a pokračovala dál. Další jsem navštívila trh v Hay's Galleria. 

Hay's Galleria

Jelikož se jedná o nákupák, tak i na trhu se objevovaly stánky, kde byste si ve skutečnosti něco zcela určitě chtěli koupit. Šperky, kabelky, sladkosti, většinou ruční výroba, jak jinak. Vánoční stromek je krásně tradiční a stejně jako na Tower Bridge jednoduše sedí k místu. 

A místo je to překrásný, rozhodně stojí za návštěvu. A navíc tam uvidíte tuhle hustou sochu.

 The Navigators,  1987 David Kemp

A pak už jsem cupitala na London Bridge, protože jsem měla zamířeno na ten neskutečně luxusně vypadající Beef sandwich! Vegetariáni, vegani, frutariani a whateverDietuJsteSiNaordinovali prominou, protože tahle fotka je maso!
 

A pak jsem si teda znovu vyzkoušela tu koblihu. Ale jenom proto, že jsem vám slíbila tu fotku, vlastní, samozřejmě. Ne protože jsem nenažraná. A ne, prostě ne. Tohle prostě není nejlepší kobliha a to ani přesto, že obsahuje opravdickou vanilku. Papa kobliho.

Pak už na mě čekaly trhy před Tate modern. Tady je navíc carousel! Evidentně  oblíbená zábava místních. Asi to budu muset zkusit. Tady už člověk narazil i na náš štrůdl, teda spíš na ten německý, a opět nechybělo nepřeberné množství stánků, kde by si člověk fakticky něco koupil. Já koupila, ale nemůžu říct co, to ví jenom Ježíšek! Strom velký a tradiční a vánoční nálada v rytmu svařeného vína a cideru všude kolem.

Tate Modern market

A pak už jsem byla tak strašně unavená, že jsem rychle běžela k Waterloo, abych se dostala na severní břeh a jukla na zmiňované kluziště v Somerset House, protože to je prostě velkolepé. Ostatně stejně jako Somerset house sám o sobě.

Somerset house skate

 

Somerset house stromek

Ovšem než jsem se dostala ve vyprávění až sem, je už zase jedenáct večer a druhá adventní neděle se chýlí ke konci. A tak už jenom zpětně a nikoliv bezprostředně vám můžu vyprávět, jak jsem po zastávce v Somerset s radostí uvítala Nero café. Nohy bolely a hlavně to neustálé vyhýbání se všem těm lidem všude kolem. Tak strašně moc lidí se vynořilo v ulicích. Asi že je ten advent.  Však uvidíte v zápětí.

 

Po kafíčku jsem vyrazila na Trafalgar strom po krásně vyzdobené Strand a kolem hotelu Savoy, kde asi nikdy noc nestrávím, pokud nevyměním jeden měsíční nájem za jednu noc tam. 

Strand

 

londýnský Savoy a červený cab

No, strom trochu zklamání. Ale je obrovský a jelikož tu teď pár dní fučel vichr z hor, jak by řekl Jára, ohýbal se pod tím náporem celkem nebezpečně. 

Trafalgar Square

Santa na Trafalgaru vypadal tak trochu postiženě, nezdá se vám?

A pak ještě Leicester Square, kde stojí takové malé, nebo velké?, vánoční městečko s vlastním ruským kolem. 

 

To je idylka, no ne?

A když se otočíte, můžete si vystřelit plyšáka od Disneyho!

A krom atrakcí, marshmallows, kaštanů a buráků v cukru si taky můžete vystřelit a vyhrát obřího Miniona, nebo Ipod a já nevím jaký všechny Ivěci, hlavně když si koupíte svou šanci za pár liber. To už jsem začala být trochu podrážděná, protože tady už se moje hezké vánoce mění v hazard.

 A navíc ten dav neřídne, naopak, a mě se z toho začíná točit hlava.

Davy, davy lidí

Pak už jsem nejspíš regulérně zešílela a šla se podívat na Piccadilly, kde muselo být v té chvíli asi 98 512 lidí. Naštěstí narozdíl od South banku většina z nich neměla turistickou chůzi, ale prodírali se za svým potencionálním Ipodem poměrně rychle. 

Kolik je na fotce lidí? Kolik koňů? A existuje někde na světě skóre 0:4? Neuvěřím, dokud neuvidím.

Tihle Santové postižení nejsou, jenom neumí vůbec zpívat. Jakože vůbec. Ale je to banda dobrovolníků pro charitu, budiž jim zatleskáno!

 Posledních pár cvaků cestou a šupky dupky domů.

Náhodně nalezená prázdná!  krásná postranní ulička

Coventry St

Cannon Street cestou dom, v City to v tuhle dobu už moc nejede

A pak na první velkolepou Shoreditch party - místní hipsterská east oblast plná barů a klubů s neskutečným množstvím krásných mladých lidí, zelených, modrých, fialových, na cokoliv si vzpomenete. Prostě to tu opravdicky žije! Bylo to opravdu londýnské, takže jsem dnes celý den polehávala s obřím bolehlavem a můj příspěvek už ani nestihnu publikovat ještě v neděli (díky, Koníku). 

No, nicméně máme za sebou první adventní příspěvek a snad vás vánočně potěšil. Ve skutečnosti mám rozepsaný ještě jeden, méně vánoční, a ne a ne se k němu dostat. A tak doufám, že než zabalím vánoční kufr, dáme si ještě pokračování vánočního Londýna, abych podpořila adventní náladičku, a ten můj jeden rozepsaný.

Tak zatím a krásný advent!

Lucia

PS: Když ty fotky rozkliknete, budou ještě hezčí. Kdyby náhodou někdo.. no víte jak.. člověk nikdy neví..