To si tak poklidně
žiji ten svůj londýnský ZeDneNaDen život, konečně začínám prohlubovat některé
vztahy, zlepšuji angličtinu, řádím v práci, poznávám město. A pak přijde ta
zpráva od dobré kamarádky, stejně staré a vždycky stejně, řekněme, bohémské.
Nebo spíš obrázek. Takový ten černobílý, co je na něm cosi mezi fazolí a
budoucí human being. K tomu taky nějaké další zprávy, které člověk asi radši
nechce vědět, z dnes již minulé ale
stále živé minulosti, opět vlastně tak trochu překypující stabilitou a
budoucností. A já mezitím sedím v
kuchyni se spolubydlící, která mi před nos strká Tinder dickpics své přechodné
známosti, i když se ji o to nikdo neprosil, nečekaně, ze zálohy a uprostřed
večeře! A tak to na mě nějak dolehlo a říkala jsem si, jestli už náhodou nejsem
trochu stará na bezbřehé sobecké užívání si (a dickpics), když vidím všechny ty
matky na facebooku, svatby, byty, domy, nové vztahy... A přemýšlela jsem o tom dlouho.... A pak jsem
si koupila letenky do Itálie...
... A Eurostar do
Paříže.
Tož, co se teď
tedy děje? Moje pozice v pracovním kolektivu se lepší, neboť světe div se, já
už umím být v té angličtině i docela vtipná! A vydatně kolegy bavím českými
divnostmi. Například Velikonoce a naše pomlázka je něco, co vzbudilo neuvěřitelný
zájem a naprosté nepochopení a hrůzu u žen, zatímco mužské osazenstvo mě bude
mít, zdá se, již navždy zasociovanou s "whip" a "spanking".
Fotky typu dívka v obložení mužů s pomlázkou byl hit celého týdne a vět typu
"Podívej, jak se směje, ona si to užívá" padalo přehršle. Velikonoce
jsou mezi Brity definitivně nejoblíbenějším českým svátkem a jednou z
největších světových kuriozit.
Také neustále prozkoumávám
Londýn a seznam se netenčí, naopak. A to nejspíš především proto, že jsem se
poslední dobou přistihla, že se nebezpečně často vracím na stará známá dobrá
místa okolo Brick Lane a Shoreditch. Většinou mě tam žene kocovinový hlad, neboť
víkendový food market je tam naprosto epesní. Ale již brzy musím vážně zajet na
sever do Camdenu, protože jsem zaslechla zvěsti, že to je teprve pravá londýnská
žranice a pravá trendy atmosféra. A teď trocha East London fotek, to nikdy neuškodí.
 |
| Whitechapel Rd. Ta holčička mě strašila pomalu i ve snech. Dnes už je přelepená. |
 |
| Na Brick Lane běžte v neděli. Dobře se najíte a uvidíte, co jste ještě neviděli, slibuju! |
Taky konečně klepe
na dveře jaro. Což znamená, že dopoledne v práci svítí slunce a když jdete
domů, tak prší. Počasí je tu prostě proměnlivé. A to tak, že nemáte tušení, co
se stane v příštích pěti minutách. Jestliže teď svítí slunce, za pět minut
můžete mít zničený účes. Ale taky naopak! Jestli teď prší, dost možná už za
chvíli nebude. A v tom se zrcadlí celý Londýn! O velikonočním víkendu se nám tu
taky prohnala Storm Katie. Vzbudilo mě to uprostřed noci a nenechalo spát,
protože takhle hlučné nárazy větru, to se prostě bojíte, že to ty okna
neustojí. Okna to naštěstí ustála, ale tenhle jeřáb v Greenwich ne.
 |
| Foto z nějakého zpravodajského webu (akademická obec se "baví") |
No a protože jsem
se rozhodla, že budu ještě chvíli (pár let sem tam) užívat života, chtěla jsem do
toho skočit rovnýma nohama a při první příležitosti cestovat. A příležitost na
sebe nenechala dlouho čekat, protože jeden známý, kterého jsem potkala 3. den v
Londýně!, dostal 3měsíční kontrakt v italském Trieste a protože letenky stály £49.
A tak v květnu letím do Trieste. S L. vyrazíme na víkend do Venice a já pak
budu pokračovat a couchsurfovat přes Bolognu do Florence, kde bych chtěla pobýt
tak tři dny, neboť Florence je město pravého umění! Na poslední dva až tři dny
se vrátím do Trieste, kde se budu prostě jenom poflakovat se zmrzlinou (čti vínem)
v ruce. Tak!
 |
| Protože po jeřábu sluníčko a kytičky.. After the rain comes sun. After the sun comes rain again.. |
A taky jsem o Vánocích v Pardubicích náhodou narazila na
starého kamaráda, slovo dalo slovo a zrodil se tu noc nápad potkat se v Paříži na
Fête de la Musique! Neboť Paris byla vždycky mým snem a nějak jsem to odkládala
z mnoha zbytečných důvodů. A naopak M.
byl v Paris (a ve Francii obecně) mnohokrát, zná ji skoro jak vlastní boty, stejně
jako francouzskou kulturu, umí francouzsky - minimálně lépe než já po pěti
gymnaziálních letech mučení (což popravdě umí vlastně kdokoliv, kdo zvládne říci více
než "Bonjour, ça va bien?" a
"J'ai oublie mon devoir.") - a protože oba milujeme hudbu a Midnight
in Paris. No prostě jsme zhmotnili vánoční vizi a já před pár dny koupila jízdenky do
Paříže! Takže v červnu to přijde! Díky, díky M., neumím si představit lepšího
průvodce!
A v červenci se podívám do rodné vlasti! Předem říkám, že
Brno nejspíš nestihnu, ale uvidíme. A vážení pražští, bude party! A Pardubice samozřejmě!
Tak! A pak že nemám plány! Mám plány až do srpna! Pátky
zabookovaný na měsíc dopředu. Konečně mám taky membership do fitka! Na rok,
vážení! To už je vážná známost tohle! Já a tenhle gym, s bazénem, saunou a
párou! Jistě spolu prožijeme krásné chvíle!
Co na to říct. Možná už jsem papírově, řekněme, zralá na vdávání a plození (stará). Ale nové
kolegy vždycky překvapím, když jim těch 25 musím vymlouvat, no fakt, nekecám! Jednou
jsem dostala i krásné číslo 23! Takže biologicky jsem evidentně dost mladá na to,
abych nemusela řešit hypotéky a radši protančila boty v pařížských ulicích! O
duši nemluvě!
Mějte se krásně!
Lucia
